Jak poznat a jak léčit?

Lékaři mají poměrně vysoké riziko sebevražd a vystavení se alkoholismu, takže na tuto skutečnost musíme být připraveni (a snažit se jí předcházet), stejně jako na další nehody (nebo vzorce) spojené se zdravotními riziky v profesním i osobním životě. doktor. Naše schopnost pozorovat sebe sama není nikdy tak dobrá jako naše schopnost pozorovat ostatní. A pokud je zraněn i samotný léčitel, pak je celkem pochopitelné, že jeho schopnost pomáhat druhým se sníží. Naše vlastní nemoci mohou nám lékařům poskytnout neocenitelnou službu v porozumění našim pacientům a tomu, co je nutí jít k lékaři (nebo případně, proč odmítají lékařskou péči), stejně jako v pochopení bariér, které my (pacienti) můžeme postavit. abyste nezneužili rady lékaře. Ale samotná myšlenka nemocného lékaře zůstává pro běžného člověka jakýmsi paradoxem, a proto si můžeme položit otázku: Může být skutečné duchovní mistrovství ve velkém měřítku někdy poraženo někým, kdo se počítá mezi jeho otroky? Přijde totiž doba, kdy náš psychický stav vážně naruší naši pracovní schopnost a my to musíme umět rozpoznat a podniknout patřičné kroky. Níže jsou uvedeny znaky, které mohou naznačovat, že se takový okamžik blíží.

• Lékař pije alkohol před tím, než jde na obchůzku nebo na operaci.
• Lékař začíná omezovat jakýkoli kontakt s pacienty a omezuje ho na extrémní minimum.
• Lékař se nemůže soustředit na věc, která je „v jeho rukou“. Jeho myšlenky jsou přitom zcela zaměstnány prací, která ho čeká v následujících dnech.
• Podrážděnost (definovaná jako nesouhlas s více než jednou sestrou během dne).
• Neschopnost vzít si volno bez pocitu viny.
• Pocity nadměrného studu a hněvu při opětovném setkání se zaměstnanci, se kterými jste měli konflikty. Abychom se vyvarovali dalších chyb, zdá se, že my všichni lékaři bychom měli opustit medicínu.
• Emoční vyčerpání (to je stav, kdy lékař ví, že v nějaké situaci bude šťastný, nebo naopak naštvaný na sebe nebo na druhé, ale zároveň, když sebere všechny své duševní síly, stejně nic nezmůže) .

Prospektivní studie ukázaly, že introverze (tj. sebeabsorpce), masochismus a izolace jsou důležitými rizikovými faktory selhání medicíny.

Prvním krokem k rozpoznání takového hrozícího stavu je uznání skutečnosti. Dalším krokem je přiznat to osobě, které důvěřujete. Pak dejte svému mozku čas na zotavení. Pokud přijaté kroky nepřinášejí výsledky, snažte se zbavit jednotlivých příznaků. Pokud se vám například neustále vrací bolestivá myšlenka, že jste své pacienty ošetřovali nesprávně, aniž byste spěchali, dobře si tuto okolnost promyslete a pokuste se ve své lékařské praxi najít pozitivní aspekty. Toto bude první krok, který vám vrátí kontrolu nad sebou samým. Vy sami musíte začít myslet tímto způsobem a nedovolit, aby se vaše myšlení nekontrolovaně ubíralo cestou, která vás ničí. Pak nasměrujte myšlení nějakým neutrálním kanálem, protože v této době bude řada špatných myšlenek již dostatečně utlumena. Po několika opakováních takové zkušenosti bude samotné myšlení neutrální. Pokud k vám náhle přijdou zneschopňující myšlenky, koloběh hanebných a nepříjemných myšlenek se však přeruší.

Pokud vám toto vše nepřináší úlevu, je pravděpodobně na čase poradit se s odborníkem, jako je váš praktický lékař. Máme důvěrnou skupinu vzájemné podpory pro drogovou závislost nebo jiné podobné problémy. Jedná se o skupinu britských lékařů a zubařů, které lze kontaktovat prostřednictvím Medical Council on Alcoholism. Pokud jste například vy sám takový odborník a lékař za vámi přijde pro radu, tak se proboha neklamte neuvěřitelnými obtížemi a chovejte se ke svému pacientovi-lékaři tak, jak jste zvyklí. Specifický léčebný přístup totiž vede i ke specifickým léčebným chybám, a proto je mnohem lepší vést lékaře-pacienty po dobře nakalibrovaných cestách konzultace, vyšetření a léčby, než se snažit blýsknout klamavě krátkými, konkrétními a novými cestami.

[1], [2], [3], [4], [5]

Jak rozpoznat a léčit depresi

„Normální“ smutek a deprese: jaký je rozdíl?

Někdy jsou v životě chvíle, kdy se zdá, že je nemožné vymanit se z pod jha nahromaděných problémů. Únava a stres v práci, nepochopení blízkých, nespokojenost se sebou samým – ve výčtu lze pokračovat donekonečna, ale výsledek je stejný: pocit beznaděje, smutku, smutku, zoufalství.

Svět je vidět v odstínech šedé a mě se chce neustále brečet. Nebo nezbývá síla na slzy, jediné, co existuje, je prázdnota v sobě. Není tam vůbec žádná touha něco dělat. Jen ležet v posteli, nikoho nevidět, nikam nechoď, nic nedělat. Nebo se bolest v duši stane tak silnou, nesnesitelnou a pronikavou, že jedinou naději na vysvobození spatřuje smrt.

Snad každý alespoň jednou v životě zažil depresi. Ale depresivní zážitky a deprese jsou různé jevy. Pokud mají období smutku a smutku jasný důvod a časem se neprodlužují, pak si s nimi člověk zpravidla poradí sám. Zkušenost života v takových stavech přitom člověka vždy učiní moudřejším, silnějším, naučí ho nacházet zdroje v sobě a stane se dobrou oporou v pozdějším životě.

Pokud ale depresivní zážitky trvají déle než měsíc, člověka přestane cokoliv bavit, obvyklé činnosti již nepřinášejí potěšení, spánek a chuť k jídlu jsou narušeny, objevují se sebevražedné myšlenky – přítomnost alespoň jednoho z těchto bodů je vážným důvodem k okamžitému vyhledání radu specialistovi.

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, že deprese je poměrně častým jevem, a proto není důvod k obavám („to odezní samo“), musíme mít na paměti, že deprese je ve skutečnosti nemoc, která, pokud se bere na lehkou váhu, ohrožuje připravit člověka nejen o radost a pocity štěstí, ale i o život obecně.

Jaké typy deprese existují?

Existují zásadně různé typy deprese. To znamená, že i přístup k léčbě by měl být odlišný s přihlédnutím k povaze výskytu deprese a charakteristikám jejího průběhu. V nejobecnější formě lze depresi rozdělit na tzv. „endogenní“ a „neurotickou“.

Endogenní deprese nastává v důsledku „vnitřních“ faktorů těla. Jejich etiologie není zcela jasná, ale takovými faktory mohou být např. porušení metabolismu mediátorů (především serotoninu a dopaminu) v mozku, genetická predispozice apod.

Neurotická deprese se rozvíjí jako důsledek jakýchkoli životních krizí, traumatických událostí a dalších faktorů prostředí, po odstranění nebo odpracování je možný návrat k předchozí psychické pohodě.

Jak zacházet s depresí?

Správná diagnóza je klíčem k úspěchu při léčbě deprese, takže byste se s tím neměli vypořádat sami, je lepší se obrátit na specialisty. Nejen, že stanoví přesnou diagnózu, ale v případě potřeby také zvolí vhodnou medikamentózní léčbu (týká se to především endogenní deprese).

Žádná deprese ale zpravidla nevzniká jen tak. I když je deprese endogenní povahy, tzn. osoba má určitou konstituční predispozici k jejímu výskytu; projev deprese (tj. první projev jejích příznaků) se vyskytuje na pozadí určitých provokujících faktorů. Mohou to být stres v práci, vztahové problémy, osobní starosti. Tyto faktory nemusí být zřejmé, člověk na ně může po chvíli zapomenout a deprese s nimi nemusí souviset, přicházejí „odnikud“.

Ale je velmi důležité tomu porozumět Každý deprese je jakousi zprávou pro člověka. V životě se stalo něco, co radikálně změnilo jeho směr. Něco, co vám nedovolí žít jako dřív. A je velmi důležité toto „něco“ najít a pochopit. Příznaky nemoci můžete odstranit, ale pokud nezjistíte příčinu, deprese se určitě vrátí.

Léčba deprese je dlouhý proces. Zpravidla se to zhoršuje tím, že člověk vyhledává pomoc až po několika měsících (často letech) v depresivním stavu, kdy se deprese již pevně usadila a stala se nedílnou součástí života člověka. Ale psychoterapie se s tímto úkolem vyrovnává opravdu velmi dobře. Dostatek času je přitom věnován studiu, jaké přesně místo deprese zaujímá, co se místo ní mohlo stát, co bylo před ní atd. Protože deprese zasahuje celou emočně-volní sféru, člověk se často musí znovu seznamovat se svými pocity a touhami, naučit se je zvládat, překonávat vnitřní napětí a odpor. Nejdůležitější ale je, že pokud má člověk vážný zájem zbavit se deprese a zlepšit svůj vlastní život a je připraven na tom pracovat, tak se výsledku určitě dostaví. Musíte jen věřit v sebe a nevzdávat se, ať se děje cokoliv!

Jak rozpoznat, diagnostikovat a léčit skryté infekce u mužů?

Skryté pohlavně přenosné infekce je zpravidla obtížné odhalit v rané fázi. Mohou být přítomny bez specifických projevů a nelze je odhalit klasickými krevními testy.

Muži obvykle chodí k urologovi (venereologovi), když je onemocnění již pokročilé a vyžaduje nouzová opatření k jeho odstranění.

V tomto článku pochopíme, co jsou sexuálně přenosné infekce a jak předcházet komplikacím.

Na základě příznaků je obvykle obtížné určit, jaký druh infekce se vyskytuje, ale zde je několik situací, které by muže měly znepokojit:

• Svědění a pálení genitálií
• Výtok (bílý, čirý, krvavý)
• Bolest ve varlatech, tříslech
• teplota
• Celková slabost těla
• Bolestivé močení nebo ejakulace

Tyto příznaky nemusí být doprovázeny ostrou a akutní bolestí, pocity mohou být docela snesitelné, ale toto je první zvon, který navštíví urologa. Můžete provést obecné klinické testy krve a moči, udělat ultrazvuk prostaty a močového měchýře. Zvýšení počtu bílých krvinek, stagnace moči (neúplné vyprázdnění močového měchýře) jsou nepřímými indikátory skrytých infekcí.

Hlavní původci pohlavně přenosných chorob

Existuje více než 30 typů různých patogenů STD. Podívejme se na ty nejčastější:

• Ø CHLAMYDIÓZA – Parazit Chlamydia Trachomatis, nemá zjevné projevy. Příznaky mohou připomínat mírný zánět močových cest.

DŮLEŽITÉ! Chlamydie se rychle šíří a mohou vést k impotenci a neplodnosti

• Ø MYKOPLAZMÓZA – V současnosti jsou pro člověka považovány za patogenní 3 typy mykoplazmat (Mycoplasma hominis, Mycoplasma genitalium a Mycoplasma pneumoniae). Tyto mikroorganismy se rychle šíří a způsobují celkovou otravu organismu. Může způsobit časté nutkání jít na toaletu.

DŮLEŽITÉ! Mykoplazmata mohou vést k pyelonefritidě, prostatitidě a neplodnosti

• Ø UREAPLASMÓZA – toto onemocnění může být akutní i chronické. Infekce nemá žádné specifické projevy, ale může vyvolat zánět celého urogenitálního systému.

DŮLEŽITÉ! Při včasné diagnóze Ureaplasma urealyticum (ureaplasma), zánětu varlat a močového měchýře se lze vyhnout prostatitidě

• Ø LIDSKÝ PAPILOMOVÝ VIRUS (HPV)) – toto onemocnění se u mužů projevuje odlišně. Může se jednat o projevy drobných masově zbarvených bradavic na genitáliích nebo sliznicích. Nové výrůstky mohou být jednotlivé nebo rozptýlené v tříslech, šourku nebo kolem řitního otvoru.

DŮLEŽITÉ! HPV může způsobit buněčné změny – a to je vynikající začátek pro rozvoj rakovinných nádorů

• Ø GENITÁLNÍ HERPES – tento virus je mnohým známý jako „nachlazení“ na rtu. Příznaky genitálního herpesu jsou podobné projevům tohoto viru na obličeji. Zpravidla se jedná o otoky a pálení na hlavě nebo v záhybu kolem ní. Po dvou týdnech se v místě nepohodlí mohou objevit malé puchýřky.

DŮLEŽITÉ! Nedostatek správné léčby může vést k herpetické ureprostatitidě

• Ø TRICHOMONIÁZA – původcem je jednobuněčný parazit Trichomonas vaginalis. Zákeřný parazit může absorbovat další bakterie, chránit je před účinky léků a šířit se po těle (orgány, krev). Lze ji zjistit pouze testováním na pohlavně přenosné choroby.

DŮLEŽITÉ! Komplikace trichomoniázy mohou zahrnovat cystitidu, zánět semenného tuberkulu a neplodnost

• Ø KAPAVA – toto onemocnění se vyskytuje s akutním purulentním zánětem, příznaky se mohou objevit po 3-7 dnech, ale nemusí se objevit vůbec. Z močového kanálu se infekce přesune do nadvarlete nebo do močového měchýře a způsobí těžký zánět všude po své cestě. Je to velmi bolestivé, pokud je postižený přívěsek, infekce může způsobit jeho smrt.

DŮLEŽITÉ! Čím déle se kapavka neléčí, tím více orgánů může postihnout.

• KANDIDIAZA – jiný název pro „drozd mužského“. Jedná se o houbu, která je po zjištění snadno léčitelná. Na rozdíl od předchozích infekcí se může přenášet nejen pohlavním stykem. ALE když přejde do chronického stadia, houba se začne šířit po celém těle, dostane se do střev, kůže a plic.

DŮLEŽITÉ! Pokud houba není odstraněna včas, může se dostat do krevního oběhu a způsobit kandidovou sepsi.

1. Roztěr na flóru (mikrobiocenóza nebo celkový stěr)
2. PCR (testy na skryté infekce)
3. Testy krve nebo moči (v případě potřeby může být předepsáno lékařem)

Díky článku se nám podařilo zjistit, že skryté sexuálně přenosné infekce u mužů mají slabé a neurčité projevy. ALE neměli byste zanedbávat své zdraví; včasná prevence a testování vám pomohou vyhnout se nepříznivým následkům pro muže a jeho sexuální partnery.

V lékařském centru Caring Doctor můžete navštívit urologa a podstoupit všechna potřebná vyšetření. Lékař předepíše léčebný postup a bude vás informovat o preventivních opatřeních k prevenci recidiv onemocnění.

Jak rozpoznat a léčit schizofrenii v dospívání?

Chování teenagera v rodině může způsobit obavy rodičů. Děti vyrůstají a ve většině případů k tomuto procesu nedochází, aniž by se matka a otec obávali o zdraví dítěte. Teenageři bývají hrubí, stahují se do sebe, chovají se vyzývavě a někdy trpí depresemi a pokoušejí se o sebevraždu. V některých případech toto chování naznačuje, že „ve hře jsou hormony“, někdy však může být předzvěstí duševní choroby, například schizofrenie.

Pokusme se zjistit, jaké chování u dětí souvisí s dospíváním a restrukturalizací těla a které vyžaduje okamžitou pomoc psychiatra.

Nemoc nebo krize dospívání?

Může být obtížné rozeznat rozdíl mezi normální náladovostí dospívajících a známkami schizofrenie, ačkoli porucha obvykle začíná v pozdní adolescenci nebo mladé dospělosti.

Podle epidemiologických studií je riziko schizofrenie u dospívajících 3–4krát vyšší než u zralých a starších lidí. Chlapci však onemocní častěji než dívky. Věk, kdy se onemocnění nejčastěji objevuje, je 10-14 let, v ostatních případech je diagnóza stanovena u mladých lidí ve věku 17-20 let.

Odborníci zjistili, že příznaky u dospívajících se mohou objevovat postupně během několika dnů, týdnů, měsíců i déle. Toto se nazývá prodromální období. Příznaky schizofrenie se v tomto případě projevují následovně: mění se kognitivní procesy dítěte, snižuje se úroveň paměti a myšlení a snižuje se pozornost. Odborníci poznamenávají, že pokud tyto příznaky přetrvávají déle než šest měsíců, měli byste vyhledat lékařskou pomoc. Němečtí vědci provedli speciální studii, díky které bylo identifikováno 5 ukazatelů duševní poruchy. Jejich přítomnost vysoce přesně ukazuje progresivní povahu onemocnění. Mezi nimi:

1. kognitivní porucha. Jejich charakter určují psychiatři, kteří napočítají asi 35 porušení;
2. poruchy vnímání vlastního těla;
3. poruchy koncentrace paměti, myšlení a pozornosti. Při studiu lidského těla v této souvislosti vědci napočítají až 7 afektivních poruch, které se projevují při mezilidské komunikaci;
4. zvýšená zranitelnost vůči stresovým faktorům. Odborníci zdůrazňují zvláštní citlivost dospívajících se schizofrenií na stres;
5. syndrom interpersonální nejistoty – dítě se během komunikace „ztrácí“, hodnotí svůj charakter a chování zaujatě, má zvýšenou citlivost na hodnocení sebe sama jinými lidmi a hodnotí se zaujatě.

Časné příznaky schizofrenie mohou být někdy podobné příznakům jiných problémů, jako je úzkost nebo deprese. Příznaky mohou vypadat jako ty typické pro dospívání: špatné známky, střídání přátel, problémy se spánkem nebo podrážděnost.

U adolescentů existují určité známky raného nástupu schizofrenie, které se projevují změnami v myšlení, emocích a chování.

Rodiče by měli věnovat pozornost blahu dítěte a ukázat ho odborníkovi, pokud si všimnou následujících projevů:

• nedostatek koncentrace nebo schopnosti sledovat sled myšlenek;
• dítě vidí nebo slyší věci, které nejsou skutečné (halucinace);
• záměna mezi fantazií a realitou;
• „podivné“ myšlenky, které přicházejí na mysl teenagerů. Například si myslí, že jeho rodiče kradou jeho věci nebo že zlý duch ovládá jeho myšlenky a chování;
• známky paranoie – dítě si myslí, že ho lidé pronásledují nebo plánují špatné věci za jeho zády, aby mu ublížili;
• Dítě neustále přemýšlí nebo mluví o minulosti. Například, že nějaká negativní událost vedla k tomu, že měl schopnost číst myšlenky jiných lidí, „léčit“ rukama a být „supermanem“;
• zaujaté změny emocí – dlouhý pláč, následovaný mnoha hodinami ticha;
• zvýšená podrážděnost, která nemá žádné oprávněné důvody;
• nekontrolovatelné výbuchy hněvu;
• silný strach nebo úzkost, které vedly k nespavosti, ztrátě chuti k jídlu;
• změna chování, například se zdá, že se dítě „promění“ v jinou osobu, která má vlastnosti, které mu nikdy nebyly vlastní;
• prázdný výraz obličeje, který může trvat několik hodin;
• nemotorné nebo neobvyklé pohyby obličeje nebo těla – zdá se, že teenager zapomněl, jak se pohybovat, mrkat, usmívat se, chodit;
• dítě mluví samo se sebou podivnou řečí, které rodiče nerozumí. Poruchy řeči také zahrnují rychlé změny v tématu rozhovoru – myšlenky dítěte se zdají být zmatené v hlavě, chce říct všechno najednou. Řeč je často nesouvislá slova, mohou být přítomny formulace a obraty řeči;
• nevhodné reakce, jako je smích během smutného filmu;
• potíže s porozuměním reakcím ostatních lidí;
• problémy s navázáním kontaktu;
• touha po izolaci a osamělosti;
• dítě o sebe přestane pečovat – sprchovat se, česat se, oblékat se;
• sklon ke skrytému sebevražednému chování – zneužívání toxických látek, alkoholu, drog;
• otevřené pokusy o sebevraždu.

Důvody pro rozvoj schizofrenie

Odborníci připisují příčinám vývoje onemocnění následující faktory:

• genetické poruchy a predispozice;
• narušení aktivity mozkových buněk;
• těžká psychotraumatická situace v dětství;
• virová infekce ženy během těhotenství;
• užívání psychotropních látek.

Rodiče by měli vědět o hlavních příčinách schizofrenie u dospívajících, aby si včas všimli alarmujících příznaků a pomohli svému dítěti.

Léčba dětí

Pokud se objeví jeden nebo více z výše uvedených příznaků, dítě potřebuje lékařské vyšetření. To platí zejména v případě, že jeden z členů rodiny trpěl schizofrenií.

Na schůzce lékař položí teenagerovi otázky o jeho myšlení a chování, provede krátké lékařské vyšetření a předepíše potřebné testy. K potvrzení diagnózy schizofrenie musí příznaky trvat alespoň 6 měsíců a nesmí být spojeny s jiným zdravotním nebo psychiatrickým onemocněním. Někdy specialistům trvá stanovení diagnózy déle než 6 měsíců.

Je třeba připomenout, že pouze psychiatr může stanovit diagnózu po dlouhém vyšetření dítěte, pozorování, studiu anamnézy a stavu pacienta.

Komplexní léčba přináší největší efekt. Lékaři předepisují léky, které mohou zlepšit funkce kognitivního systému těla. Dítě i celá rodina navíc profituje z osobní a rodinné terapie od psychologa či psychoterapeuta. Je dobré, když teenager po drogové léčbě absolvuje kúru udržovací terapie u psychiatra nebo dětského psychologa. To mu pomůže zlepšit jeho socializační dovednosti. Díky včasné léčbě a pozitivní dynamice se lidé s diagnózou schizofrenie mohou zapojit do práce a zakládat rodiny. Je však důležité pravidelně navštěvovat lékaře, v případě potřeby užívat léky a dodržovat všechna lékařská doporučení. Díky tomu má dynamika léčby šanci být pozitivní.